Naše vítězná rodina začíná na šňůrku navlíkat jednotlivé korálky zážitků z výletu na kvalifikační utkání Španělsko - Česká republika. Zda se jednotlivé navlečené korálky změnily v náhrdelník můžete posoudit i vy. Po návratu ze Španělska se musela maminka Martina ujmout role tiskové mluvčí rodiny Joštových a odpovědět na pár všetečných otázek. To víte, stát se celebritou, to není jenom tak. Dodejme, že rozhovor vznikl po utkání našich reprezentantů z Lichtenštejnskem v Českých Budějovicích, a tak bylo co porovnávat.
Máte za sebou výlet do Granady na kvalifikační utkání Španělsko - ČR. Jak se vám pobyt líbil?
Bylo to moc krásný. Přálo nám i počasí. Granada je nádherná, takže jsme si užili nejen fotbal, ale i starou část města.
Co jste si stačili prohlédnout z Granady a okolí?
Hned první den jsme rovnou z letiště zamířili na hrad Alhambra. Kolem něj jsou krásné zahrady a všechny budovy jsou nádherně zdobené. Taky je tam skvělý výhled do okolí, tak jsme si mohli fotit panorámata (smích).
Jak Granada žila fotbalem, jaké je to v porovnání s námi (Čechy)?
Fotbalem žilo fakt celý město. I na tréninku bylo úplně narváno. Museli na něj normálně vydávat vstupenky a na koho se nedostalo, čekal aspoň venku, aby zahlíd fotbalisty, až budou odjíždět autobusem. Všude byly plakáty. Taky obrovské stany, kde bylo mobilní muzeum španělského fotbalu dokonce s pohárem mistrů světa. V celém městě navíc probíhaly doprovodné soutěže, něco jako E.ON fotbálek ve španělském provedení (smích). V jedný soutěži se lidi nechali vyfotit s maketou španělského dresu a dostali samolepku s číslem. Ty pak mezi sebou měnili, dokud se jim nepodařilo složit PIN a s tím pak vyhrávali různé plakáty a dresy. Jeden televizní kanál nevysílal dva dny nic jiného než fotbal v Granadě. Taky jsme viděli velký průvod lidí v dresech španělského brankáře Casillase, který nesl snad 200 m dlouhou vlajku. Pochybuju, že tam někdo chodil do práce (smích).
Co fotbalové zážitky, setkali jste se s našimi reprezentanty? Jak na vás zapůsobili?
Naše reprezentanty jsme viděli den před zápasem na tréninku. Byl docela problém se tam dostat, protože před nima trénovali Španělé a všechno bylo hlídaný. Tak nám průvodce zařídil novinářské akreditace a pak už to šlo. Koukali jsme přímo na trénink a taky jsme mohli do jejich kabiny. Tam se nás ujal pan Duda, vedoucí týmu. Dal nám dokonce ochutnat nápoj, který pijou naši fotbalisti při tréninku. Pak jsme na naše kluky čekali právě před šatnou. Taky pan Šmicer, manager týmu, byl moc fajn.
Jaká byla atmosféra při zápase?
Mohli jsme to dobře srovnat se zápasem Čechů v Č. Budějovicích. Španělé to strašně prožívali, na stadionu furt křičeli, bubeník je roztleskával, pořád dělali mexické vlny. Prostě si to hrozně užívali.
Nějaký nečekaný zážitek?
Nevím, jestli nečekaný, ale určitě největší zážitek byl prostě ten trénink našich fotbalistů. To bylo mnohem lepší než samotný zápas. Když jim utekl míč, tak jim ho syn mohl přihrát zpátky. Prostě skvělý.
Co jste si přivezli za suvenýry?
Přivezli jsme si pohledy, kde se nám líbili panorámata (smích). No a dcerka si přivezla takový malý fotbalový dresíčky na panenku. Jeden ve španělských barvách a jeden s hradem.
